> Poradna > Sportování s haflingem

Sportování s haflingem

Může hafling sportovat, když je to chladnokrevník? Je velký rozdíl mezi chladnokrevným haflingem a tím moderním jezdeckým?

V Česku se obecně traduje mýtus o novém, sportovním haflingovi, který pomalu vytlačuje starý, chladnokrevný typ haflinga. Když se ovšem podíváme například na historii chovu haflinga v Itálii, zjistíme, že zde před sto lety nechovali ty robustní „masité“ typy, ale mnohem spíše malé koníky v teplokrevném typu s ušlechtilou hlavou – velmi podobné „moderní“ sportovní variantě haflinga.
Hafling je původně plemeno orientálního původu, jde o lehčí typ koně, nepatří tedy mezi nordické (severské) koně jako například poníci, ani mezi koně západního typu, kam řadíme chladnokrevná plemena, přestože je do skupiny koní západních často mylně zařazován. Jak se tedy z původně lehčího koníka stal onen robustní malý kůň, kterého tu považujeme za starší standard plemene? Přišel se změnou poptávky. Za světových válek byl využíván jako soumar, tutéž roli zastával i v drobnějším zemědělství, „masitý“ hafling se potom objevil po 2. světové válce, kdy se v Itálii začali chovat koně na maso: do plemenitby se začali připouštět mohutní koně a chov tohoto malého koníka v teplokrevném typu se během pár generací přeori-
entoval na malého chladnokrevníka zlatavé barvy. V drobném hospodářství zkrátka přestávali mít koně význam a hobby využití nebylo tehdy (i vzhledem k ekonomické situaci poválečného období) tak rozšířené jako později. Když se však doba a ekonomika více ustálila a cena koňského masa výrazně klesla, přestal být chov „masitých“ haflingů výhodný a plemeno se začalo navracet zpět ke svým původním kořenům a využití: z haflinga se opět začal postupně stávat lehčí, ušlechtilejší koník k všestrannému využití, především pro jezdecké účely.
Moderní podoba haflinga, vycházející z té staré, je mnohem spíše než soumarem malým atletickým, ba až sportovním koněm pro děti i dospělé. Nižší jedinci bez problémů startují s dětmi v pony sportu, ti vyšší potom mezi velkými koňmi v sedle s dětmi i dospělými. Dobře trénovaní haflingové tohoto staronového teplokrevného typu se neztratí ani v drezúře, v parkuru či všestrannosti, ale ani v lehkém zápřahu, čímž směle konkurují jezdeckým poníkům. Můžeme tyto haflingy potkávat i na českých kolbištích, byť po republice stále ještě potkáváme mnoho koní ve „starém“ mohutném typu, kteří nám svou konstitucí mohou připomínat například některé mohutnější huculy či fjordlingy. Nehledě na to, že je za haflinga leckdy považováno cokoli, co pravého HFL vidělo jen, jak se říká, z rychlíku :-), a často je tak za „pravého“ haflinga považováno cokoli, co má alespoň trochu zlatou či rezatou barvu, není to příliš malé, ani příliš velké a obyčejně je to pěkně kulaté. Se standardem plemene se však takový „zaručeně pravý“ hafling příliš neshoduje. Podobná situace panuje například s huculskými koňmi, za které je vydáván leckterý nepříliš sportovně vypadající koník kolem 130–140 cm v kohoutku.
Hafling tedy rozhodně může sportovat, v oficiálních závodech pořádaných Českou jezdeckou federací mohou ti do výšky 148 cm v kohoutku startovat v pony soutěžích s jezdci do šestnácti let, ti vyšší potom s jakýmkoli jezdcem nad dvanáct let v běžných národních a mezinárodních soutěžích (kterým se někdy říká „soutěže pro velké koně“).

Další zajímavé dotazy z koňského světa a odpovědi našich odborníků
najdete v každém vydání časopisu Koně & hříbata.

Mohlo by Vás zajímat

Cval na chladnokrevníkovi

Může se s chladnokrevným koněm cválat? Jezdíme na něm s kamarádkou bez sedla v kroku, …