> Zajímavosti > Když si srdce vybere samo: Honey Day

Když si srdce vybere samo: Honey Day

HONEY DAY a Klára Janoušková

Příběh Kláry a Honeyho je podobný mnohým dalším. Příběh o soužití plnokrevníka vyřazeného z dostihového tréninku a mladé slečny, která toužila po koni. I oni dva si prošli obdobím, kdy nebylo daleko od vzájemného odloučení, jenže Klára není z těch, kteří by se vzdávali. Překonávání překážek ji motivuje a Honey Day se nemusel stěhovat k novému majiteli. I v jejich případě se naštěstí potvrdilo, jaký je plnokrevník charakter. Kdo mu chce naslouchat, mnohému se od něho naučí.

Subtilní hnědáček byl předurčen k dobývání vavřínů na dostihových oválech. Ovšem – člověk míní, příroda mění. Ačkoliv v jeho žilách koluje krev dvojnásobného Koně roku a jedné z nejvýraznějších čtyřnohých osobností minulého století Law Soziriho, synek za ním svými výsledky mírně pokulhával. Na druhou stranu se vůbec nemusí stydět za 20 umístění z celkových 28 startů. Možná se ptáte, proč se ze startovních listin Honeyho jméno vytratilo. Při posledních startech měl problémy se šlachou na levé noze. Ta otekla, ale naštěstí byl stažen včas a šlacha nepraskla. Při dalším startu by tomu tak asi bylo. Noha se sice spravila, ale do dalších dostihů již ze zdravotních důvodů puštěn nebyl.

Trpělivá jízdárenská práce (2005)
Honey si rád hrál (2005)

„Jak se ke mně dostal? Díky člověku, kterého velmi uznávám. Je jím náš dlouholetý kamarád, koňák tělem i duší Jirka Svoboda, přezdívaný Ezop. Jednoho srpnového dne roku 2004 jsem si mu při dostizích v Karlových Varech postěžovala, že už bez koně nemůžu být. Potřebovala jsem chlupatého terapeuta, koníka pro radost. Do pěti minut přede mnou stála paní Zdenka Černá a řekla mi, že prodává koně jménem Honey Day. Je to její miláček, a proto si přeje, aby se měl dobře. Týden nato jsem se na něj jela podívat. Procházela jsem stájemi trenéra Šatry ve Velké Chuchli, sledovala jeden box za druhým a představovala si, který to asi bude. V boxech stáli krásní, vysocí a osvalení plnokrevníci, jeden krasavec větší než druhý. Konečně jsem došla k jeho boxu. Okamžitě byl u mříží. Na rozdíl od těch ostatních, kteří důstojně a pro mě až nudně stáli, řehtal, kopal do dveří a dožadoval se pozornosti. Byl to nejmenší kůň s podivnou hřívou. Lumpárna mu koukala z očí. Tlačil se ven, šklebil se, z rozmaru kousal. Zdenka mi ukázala, jak výborně umí žebrat. Pak mi ukázala, jak nesnáší čištění. V mých očích láska na první pohled. Tatínek říkal, že jsem ho koupila jako rohlíky. Ani jsem si na něj nesedla. Za týden jsem ho jela do Chuchle zaplatit a prošla jsem se na něm, v kroku, před stájí. Honey byl klidný, milý. Sedm dní nato mi ho přivezli,“ popisuje první setkání s osudovou láskou Klára.

Novým domovem čerstvého ex-dostiháka se od září 2004 stal Jezdecký klub Karlovy Vary-Stará Role. „Začátky byly velmi těžké. Dva týdny stál na zadních a nekomunikoval. Byla to těžká zkouška pro nás oba,“ hloubá ve vzpomínkách Klára a dodává: „Přišel den D. Splní se můj sen! Vše jsem mu připravila na místě, kde jsem nikoho neznala a kde jsem nakonec strávila dva roky. Čekala jsem na závodišti ve Dvorech. Z vozíku vyložili koně, který jel na dostihy. Na jízdárnu jsme pokračovali jen s Honeym. Těch pár minut bylo nekonečných. Jela jsem před nimi a slyšela, jak Honey z přepravníku řičí. Sebrali mu kamaráda a on jel někam sám. Na dvoře jsem si prošla první zkouškou. Zjistila jsem, že ani nevím, jak mám koně z přepravníku vyložit. Myslela jsem, že ho jen odváží a on sám vycouvá. Musím se při té vzpomínce smát. Jeho místo bylo na kraji stáje vedle provozních koní. Byl hodně nervózní, pořád chodil, řehtal a potil se. Nebylo divu, bylo září a on ještě v červnu běhal – myslel, že ho čeká další pouť ke startovací mašině. Mně začalo peklo. Zjistila jsem, že si nedokáži sama s takovým divochem poradit. Vadilo mu vše. Spoustu nepříjemností okamžitě řešil tím, že se stavěl na zadní. Denně jsem dostávala vynadáno od vedení jízdárny, že Honey je nevychovaný. Neustále hrabe a kope do dveří. Byla jsem ve fázi, kdy jsem ho chtěla vrátit. Byl nezvladatelný a myslím, že všichni očekávali, že to spolu nezvládneme. První nutností bylo upustit mu nahromaděnou energii z těla. Ve výběhu nám ukázal, co je v něm síly a jak neskutečnou rychlost v sobě má. A pak začaly dny šílené práce a rozhodování, co dál. Neuměl chodit na lonži, stále zlobil v boxu. Propadala jsem víc a víc pocitu marnosti. Stájové problémy jsme vyřešili přestěhováním do jiného boxu. Dále od provozních koní, od dětí. To pomohlo. Asi měsíc trvala moje nejistota, zda spolu máme zůstat. A za to se musím Honeymu omluvit. Pro něj to byl obrovský šok, obrovská životní změna. Pral se se vším, co přišlo. Bojovali jsme spolu a trvalo to opravdu dlouho.“

Pohodový život na Medovém ranči (2006)

Klára vsadila na charakter a dobře udělala. Honey se při trpělivém přístupu skamarádil s provozními koňmi. Naučil se v jejich přítomnosti chodit v klidu po jízdárně a nemyslet na to, kdo první vyrazí dopředu. Každý den se oba dva posouvali o maličký krůček dále. Někdy to bolelo, jindy bylo veselo. Honey se totiž moc rád předváděl. Díky chuti po učení, především formou zábavné hry, si získával docela slušnou diváckou kulisu. Miloval publikum, které nešetřilo chválou na jeho adresu. Nesnášel sice čištění, ale důrazně vyžadoval kartáčování stájovým koštětem. Při práci na jízdárně si sám určil, kdy je čas na odměnu za správně provedený cvik, a tak se nejednou stalo, že se při plném cvalu i s nic netušící jezdkyní na zádech znenadání ocitl u trenéra dohlížejícího na chod výcvikové hodiny s čumáčkem hluboko zabořeným do jeho kapes. Pozorně sledoval při ježdění všechny další stájové kolegy a hlídal, jestli nějaký z nich nedělá lehčí práci než on. Pokud tomu tak bylo, bez varování použil své oblíbené otočky – velmi nebezpečná zbraň. Ještě nikdy jsem se nebála o život kamarádky tak, jako při jedné vzdorovité tréninkové hodině. Klára byla na jeho umanuté projevy při každém usednutí do sedla pečlivě připravena. Jenže se jí při pádu zasekla noha ve třmeni! Honey se samozřejmě bezvládně vlající jezdkyně na jeho boku polekal a prchal. Šťastnou shodou okolností a skvělou součinností andělů strážných mimořádně dramatická situace skončila, až na Klářiny spáleniny a odřeniny, dobře.

Při krmení byl Honey velký gurmán. Pomineme-li fakt, že byl v neuvěřitelně krátkém časovém úseku schopen doslova sešrotovat veškerý příděl sena a slámy. Oblíbeného mashe se nedotkl, pokud nebyl vychlazený na správnou teplotu, takže jeho panička chodila po stáji tam a zpátky a foukala do kyblíčku s dobrotou.

Honey má na skákání svůj názor (2005)

Další zásadní změnu pocítil Honey Day v létě 2006. Z jízdárenského ruchu se přestěhoval do oázy klidu, daleko za město, na vejminek Klářiných rodičů. Popisovat úřední jednání, dohadování, vypočítávání a přemlouvání nevrlých pracovníků na pozemkovém fondu nebo katastru, i dohody s budoucími sousedy, to by vydalo na samostatný román. Vracím se rychle k nejdůležitějšímu obyvateli nově vybudovaného domova. Nudu v zavřeném boxe Honey vyměnil za velký výběh a otevřenou stáj, kterou mohl navštěvovat i opouštět dle libosti. A protože kůň nemá být sám, dostal k sobě kamarádku, z dostihů i z chovu vyřazenou ryzku Tall Cotton. Říká se, že kam nemůže čert, nastrčí ženskou. Po několika lekcích teroru podlehl ženským manýrům a nechal si šéfovat, ale jen na nějaký čas. Po neustálých výpadech se asi rozhodl, že má těch rozmarů plné zuby a převzal taktovku. Vyříkali si vše potřebné a nastal klid zbraní. Spokojeně si ve dvou žili svůj pohodlný koňský život.
Tu a tam připravil jeden z nich Kláře perné chvilky, to aby se moc nenudila. Třeba trable, když máte koně muchaře. Muchničky jim dělaly peklo na zemi. Spousty vyzkoušených přípravků, osvědčených babských rad, masky, deky. Bez útěchy. Klára vyzkoušela eukalyptový repelent. Ten měl zaručeně bzučící otravy odradit. Jenže místo úlevy se u Honeyho projevila neočekávaná a nezvykle silná alergická reakce. Pobíhal po výběhu do boxu a zase ven, narážel do všeho, včetně překvapené majitelky, třel se o dřevěné stěny a dveře u stáje. Hryzal se a kopal všude kolem sebe. Několik kýblů s vodou ho po půlhodinovém traumatu z eukalyptového zajetí vysvobodilo.

Honey Day, nakonec spolehlivý a vyrovnaný kůň, který ochotně povozil každého, koho mu jeho panička posadila na záda, dožil v Klárčině péči a v přítomnosti různých čtyřnohých kamarádů (koní, krav, psů) na loukách brázděných pohádkovou řekou Střelou. Ve volnosti a lásce.

Honey na kurzu Václava Bořánka (2007)

HONEY DAY
* 20. dubna 1998
Anglický plnokrevník
Matka: Helimadoe
Otec: Law Soziri

Text a foto: Marcela Kozová

 

(článek vyšel v čísle 2/2018)

Mohlo by Vás zajímat

Povolání u koní: FYZIOTERAPEUT

Se zaujetím jsem poslouchala vyprávění kamarádky o jejím nezbedném psím dědečkovi. Třináctiletý retrívr Josh měl …