> Z časopisu > Ochutnávka z březnového čísla: Poradna

Ochutnávka z březnového čísla: Poradna

Vybíráme z dotazů našich čtenářů + jako bonus jeden dotaz s kompletní odpovědí!

Dotazy zodpovězené v březnovém čísle:

  • Používá se aromaterapie u koní?
  • Chystám se na jaře se svým koněm stěhovat z rodinné stáje na větší jízdárnu, ale nejsem si jistá, že vím, jak se mám mezi velkým množstvím jezdců pohybovat. Existují nějaká „silniční pravidla“?
  • Jaký je rozdíl mezi plnou a poloviční zádrží?
  • Jakou silou je schopný kůň kopnout a jakou silou dupnout?
  • Už jezdím dva roky, ale trenérka mi pořád říká, že při přechodu ze cvalu do klusu v sedle hrozně skáču. Existuje na to nějaký trik, abych to nedělala?
  • Chcela by som vedieť či drezúrny kôň musí mať podkovy?
  • Jak mám koně odnaučit tomu, že se mě bojí? Nechce se nechat ani pohladit.

 

Co je to prostupný kůň?
Jednoduchá otázka a tak velké téma! Není snadné odpovědět, pokud nevíme, jaké schopnosti a dovednosti dotazující se jezdec má. Naučil se teprve vysedat? Již absolvuje první lehké drezúry bez obtíží? Ví dotyčný, co je základní stupnice vzdělávání koně? Odkud tedy začít?
Diskuse o tom, jak má probíhat výcvik jezdeckého koně, jsou snad stejně staré, jako soužití člověka a koně samo o sobě. Prvním „jezdeckým teoretikem“ Evropy byl Sokratův žák, dějepisec, filozof a vojevůdce Xenophon, který napsal úplně první knihu o jezdeckém umění. Je tedy patrné, že snaha najít vhodnou metodu, kterou se má člověk při výcviku koně řídit, je velmi staré téma. Pokud bychom se chtěli vývojem jezdectví zabývat hlouběji, mohli bychom nad studiem historických zdrojů a spisů „starých jezdeckých mistrů“ strávit v aktivním bádání mnoho let. Bude pro nás tedy možná snazší, pokud budeme akceptovat takzvanou „stupnici vzdělávání“, kterou se v dnešní době výcvik jezdeckých koní řídí. Tato „stupnice vzdělání“, je zformována ve Směrnicích jezdectví a vozatajství německé jezdecké federace a musí s ní být obeznámeni všichni cvičitelé, trenéři, rozhodčí i jezdci jak na národní, tak i na mezinárodní úrovni. Tato stupnice vzdělání koně obsahuje šest bodů, tzv. pilířů základního výcviku koně, které tvoří takt, uvolnění, přilnutí, narovnání a shromáždění koně. Každý z těchto pilířů je téma pro samostatnou kapitolu rozsáhlé knihy.
Dovolila bych si zde, pro pochopení toho, co si máme pod pojmem stupnice vzdělání představit, citovat z knihy Stupnice vzdělání koně, jejímž autorem je německá jezdecká teoretička, rozhodčí a jezdkyně paní Britta Schöffmann: „Stupnice vzdělání není nic jiného než dnes již také vědecky podložený, dobře promyšlený a fundovaný tréninkový systém k posílení pohybového aparátu a psychiky koně, měl by ji každý jezdec akceptovat, promyslet a – pokud možno – také používat. Dalo by se tak zabránit mnohým příznakům opotřebování, nemocem nebo psychickému přetížení koně. Kdo si myslí, že se bez zásad stupnice vzdělání obejde (ať již z jakéhokoliv důvodu), je to nejen ignorant, ale – lituji – blbec.“ Tolik, až zarážejícím způsobem přímá (a upřímná) citace z knihy. Pokud budeme stupnici vzdělání respektovat a akceptovat, musíme se svým koněm začít pracovat na těchto šesti výše uvedených bodech (pilířích), protože takto vedený výcvik prokazatelně vede k cíli, kterým je PROSTUPNOST koně. Vysvětlit ale přesně, jak provést koně výcvikem podle stupnice vzdělání je ale nad možnosti naší poradny. To proto, že jednotlivé „pilíře“ výcvikové stupnice si nemůžeme napsat do seznamu a postupně je odškrtávat. Stupnice vzdělání je totiž sice jasně daná, ale realita jezdeckého výcviku je jiná. Často se ukáže, že to, co jsme považovali za splněné, splněno beze zbytku není, jindy budeme muset jednotlivé pilíře v návaznosti na aktuální stav či schopnosti našeho koně jemně upravit. Nemáme totiž bohužel k dispozici žádný „knoflík“, který lze otočit tak, aby nám kůň „začal hrát“ :-) Výcvik koně je složitý proces, ve kterém nejspíše nebude stačit, pokud budeme pilně studovat literaturu a pilně trénovat, dost možná nebude stačit, ani pokud budeme svému koni „naslouchat“ a řídit se jeho potřebami. Obávám se, že pro pochopení termínu „prostupnost“, bude potřeba víc, než jen přečtení si tohoto článku. Jako nejvhodnější řešení vidím řešení následující. Najděte si ve svém okolí kvalitní jezdeckou stáj a požádejte kvalifikovaného instruktora, aby vám umožnil jízdu na „prostupném“ koni, protože chcete získat jasnou představu o tom, jaká jízda na prostupném koni je, jaká má být, a poraďte se, jak má být kůň do tohoto stavu přiveden. Myslím si, že prostupnost je zkrátka třeba „prožít“ a nikoliv si o ní přečíst.
Obecně vzato lze říci, že prostupnost je schopnost koně uvolnit se a poddat se, bez odporu, svému jezdci. Ve vyšším stupni jezdectví, než je jezdectví základní, pak rozlišujeme prostupnost „podélnou“, která se týká flexibility horní linie koně, jeho schopnosti pružně pracovat hřbetem a vstoupit do jemného přilnutí, a prostupnost „stranovou“, která určuje stupeň ohnutí, kterého je kůň schopen. Pokud kůň není stranově prostupný, není schopen se dobře ohýbat, což se projevuje především tak, že na nerovných liniích, tedy v ohnutí, kůň vypadává plecí či zádí ze stopy. „Proces tvorby“ prostupného, uvolněného koně je proces dlouhodobý a je třeba, aby byl nastolen systematickou, promyšlenou a dobře nastavenou prací jezdce s koněm. V případě začínajícího jezdce by tento proces měl vždy probíhat pod dohledem kvalifikovaného, zkušeného instruktora jezdectví, který je s principy vzdělávání koně, podle stupnice vzdělání, dobře obeznámen. Zde si ale dovoluji napsat pozor. Než budete, do svého jezdeckého vzdělávání investovat, skutečně dobře zvažte výběr učitele. Protože ani certifikát, ani poháry, které tento získal ze soutěží, korelovat s jeho pedagogickými a jezdeckými zkušenostmi, bohužel nemusí. Vybírejte tedy promyšleně a pečlivě.

 

Text a foto: Gabriela Rotová

Mohlo by Vás zajímat

Ochutnávka z únorového čísla: Jak přežít do jara

Jak přežít do jara bez zimního spánku? Postupující tma, chlad a nepřízeň počasí, kterou s …